Největší riziko tlaku často není jeho intenzita. Největší riziko je, že si na něj zvykneme. Dlouhodobý tlak má jednu zvláštní vlastnost: postupně přestane působit jako „událost“, kterou je potřeba řešit. Mozek ho začne vyhodnocovat jako prostředí . A prostředí se obvykle neřeší, v prostředí se prostě funguje. V psychologii se tomuto procesu říká habituace na stres : klesá citlivost na signály přetížení, protože jsou přítomné dlouho, relativně stabilně, a „nic se neděje“. Jenž

Toto téma stojí na jednoduchém, ale nepříjemně přesném pozorování: Největší riziko tlaku často není jeho intenzita. Je to jeho zneviditelnění. Jakmile se dlouhodobý tlak stane „normálem“, přestává fungovat seberegulace. V psychologii se pro to používá pojem stress habituation (habituace na stres) : mozek si na dlouhodobý, opakovaný podnět zvykne, a tím klesá citlivost na signály přetížení . V praxi se pak děje to nejzrádnější: výkon může dlouho fungovat, a právě proto se prob

V psychologii práce se opakovaně setkáváme s jedním paradoxem. Někteří lidé se do potíží nedostávají proto, že by selhávali. Ale proto, že dlouhodobě fungují . Plní očekávání. Dodávají výsledky. Nesou odpovědnost. A přesto mají vnitřní pocit, že něco dlouhodobě nesedí, i když navenek není důvod si stěžovat. Tento stav označujeme jako psychologický nesoulad v práci . Nejde o diagnózu. Nejde o selhání. Jde o informaci o vztahu mezi člověkem a tím, jak je jeho práce dlouhodobě u

Psychologický nesoulad v práci se málokdy objeví jako jasný problém. Častěji se projeví jako soubor situací , které člověk postupně přijme jako běžnou součást fungování. Ne proto, že by byly v pořádku. Ale proto, že výkon pokračuje . Níže je pět typických situací, se kterými se u dlouhodobě výkonných lidí setkáváme opakovaně. Nejsou to výjimky. Jsou to vzorce . 1. Když odpovědnost dlouhodobě převyšuje vliv Jedna z nejčastějších situací nesouladu vzniká tam, kde: člověk nese