Na školách dnes často běží kariérní testování v dobré víře: aspoň něco dát do ruky  rodičům, dětem, výchovným poradcům. A některé testy opravdu stojí na dobrých základech. Používají zavedené koncepty jako zájmy (RIASEC) nebo rysy osobnosti (Big Five). Tyto rámce jsou v kariérní psychologii dlouhodobě používané a mají slušnou oporu ve výzkumu. Například shoda zájmů s prostředím souvisí s pracovními výsledky a v metaanalýzách vychází, že tzv. „interest congruence“ má vztah k vý

„Tohle je pro tebe důležité.“ „Na tomhle bys měl zapracovat.“ „Bez tohohle to v životě nepůjde.“ Taková sdělení si většinou spojujeme s rodiči, učiteli nebo trenéry. Ne s testem. Jenže právě tady dnes vzniká tichý problém, který si mnoho dospělých ani neuvědomuje: některé kariérní testy už o dítěti nejen něco zjišťují, ale začínají ho vychovávat. A to je zásadní rozdíl. Co má kariérní test dělat a co už ne Psychologický nebo kariérní nástroj má jednu základní roli: popisova

„Není důležité, jak chytrý je. Důležité je, že se nevzdává.“ Zní to povzbudivě. Lidsky. A psychologovi taky hodně nebezpečně. V posledních letech se v kariérním poradenství - hlavně u dětí a dospívajících - objevuje nový hrdina. Houževnatost. Vytrvalost. GRIT. V kontrastu k něčemu, co zní chladně, nepříjemně a „staromódně“: inteligence. A tak se nenápadně mění jazyk. Testy přestávají popisovat realitu  a začínají nás vychovávat . K tomu, jací máme být a jaké vlastnosti jsou ž