O odchodu po 31 letech, introverzi a pocitu, že člověk přestává někam patřit Dnes se po 31 letech uzavírá jedna důležitá profesní kapitola mého života. Po takové době se nabízí jednoduchá věta: změna kariéry. Jenže v mém případě to tak úplně není. Psychologii práce a organizace se věnuji více než 23 let. Nebyla to tedy náhlá změna směru ani impulzivní rozhodnutí začít znovu někde jinde. Spíš dlouho připravovaný okamžik, kdy se vedlejší odborná linie stává linií hlavní. A přes

(Pokračování 1. dílu) V minulém článku jsme se dívali na staré mapy kariérního poradenství, na schémata, která slibují jasný směr, ale vycházejí ze světa, který už pomalu mizí. Dnes se chceme posunout dál. Ne k dalšímu verdiktu, ale k jiné logice uvažování. Jednou z inspirací pro tento „jiný začátek“ je report WinQuo Career & Study . Nástroj, který nevytváří procentní seznam profesí, ale snaží se porozumět samotnému člověku, jeho způsobu myšlení, rozhodování a práce s infor

„Tak co z tebe jednou bude?“ Určitě jste tu větu kdysi také slyšeli. Otázka, která se pořád tváří jako zájem, ale ve skutečnosti je to tlak. Tlak na dítě, aby se rozhodlo v době, kdy se svět práce mění rychleji než školní osnovy. A často rychleji než lidé, kteří mu s rozhodováním „pomáhají“. Do studijních a profesních voleb dětí se často promítají neuspokojené ambice rodičů, sny o titulech, prestiži a společenském postavení, které oni sami nestihli naplnit. Hlavním hledis