Největší riziko tlaku často není jeho intenzita. Největší riziko je, že si na něj zvykneme. Dlouhodobý tlak má jednu zvláštní vlastnost: postupně přestane působit jako „událost“, kterou je potřeba řešit. Mozek ho začne vyhodnocovat jako prostředí . A prostředí se obvykle neřeší, v prostředí se prostě funguje. V psychologii se tomuto procesu říká habituace na stres : klesá citlivost na signály přetížení, protože jsou přítomné dlouho, relativně stabilně, a „nic se neděje“. Jenž

Toto téma stojí na jednoduchém, ale nepříjemně přesném pozorování: Největší riziko tlaku často není jeho intenzita. Je to jeho zneviditelnění. Jakmile se dlouhodobý tlak stane „normálem“, přestává fungovat seberegulace. V psychologii se pro to používá pojem stress habituation (habituace na stres) : mozek si na dlouhodobý, opakovaný podnět zvykne, a tím klesá citlivost na signály přetížení . V praxi se pak děje to nejzrádnější: výkon může dlouho fungovat, a právě proto se prob

Jedna z nejvíc frustrujících situací v HR praxi vypadá zhruba takto: kandidát splňuje požadavky role, výsledky diagnostiky odpovídají očekávání, výběrové řízení proběhlo korektně, a přesto se v reálném provozu ukáže, že rozhodnutí nebylo funkční. Ne hned. Ne dramaticky. Spíš postupně, v každodenní práci. Člověk má kompetence, ale prostředí ho „vyčerpává“. Plní úkoly, ale ztrácí orientaci v prioritách. Formálně je vhodný, prakticky se míjí s tím, co role skutečně vyžaduje. Zpě

Proč některá HR rozhodnutí selžou až po 6–12 měsících a jak je možné tomu předejít Většina HR rozhodnutí, která se později ukážou jako chybná, nevypadají špatně na začátku . Naopak. Často vypadají velmi dobře. Člověk nastoupí, rychle se zorientuje, plní očekávání, zapadne do týmu. Manažer je spokojený, HR má pocit, že výběr proběhl správně. Vše odpovídá profilu, chování dává smysl, výkon je vidět. A pak - obvykle mezi šestým a dvanáctým měsícem - se něco začne lámat. Nijak dr