Empatie v práci je přeceňovaná. A říkám to jako psycholog.

Každý druhý manažerský trénink, a nejen ten, začíná stejně: buďte empatičtí, naslouchejte, vžijte se do druhého. Zní to moudře. Problém je v tom, že empatie je výborný signál, ale mizerný kompas.

Ukáže vám, že se někdo trápí. Neřekne vám, co je spravedlivé pro celý tým.

Paul Bloom, kognitivní psycholog z Yale University, to popsal v knize Against Empathy (Proti empatii) tak provokativně, že ho za to dodnes nenávidí půlka HR komunity: empatie je krátkozraká, stranická a numericky slepá.

Funguje jako reflektor. Ostře osvítí jednoho konkrétního člověka a zbytek místnosti nechá ve tmě. Přitáhne vás k tomu, co je blízké, hlasité a emočně naléhavé. A to v pracovním rozhodování není přednost.

Klasický scénář: máte v týmu člověka, který dlouhodobě nezvládá roli. Cítíte jeho tlak, chápete jeho situaci, možná se v něm trochu poznáváte. Odkládáte rozhovor. Pak ještě jednou. Mezitím ostatní přebírají jeho práci, začnou být podráždění a přestanou věřit, že pravidla platí pro všechny. Náklady vaší empatie k jednomu zaplatil zbytek týmu a vy jste si celou dobu říkali, že jste přece laskaví.

Dalším problémem je, že empatie jako trvalý pracovní režim jednoduše unavuje. V pomáhajících profesích se tomu říká compassion fatigue (únava ze soucitu), ale mechanismus znají dobře i manažeři, HR lidé nebo majitelé rodinných firem.

Člověk je pořád k dispozici, pořád chápe, pořád drží prostor a jednoho krásného dne zjistí, že necítí soucit, ale jen podráždění a tichou touhu, aby po něm konečně nikdo nic nechtěl. Mimochodem, tato touha je mezi HR rozšířenější, než byste si mysleli.

A nechápejte to špatně, není to selhání charakteru. To je důsledek špatně používané silné stránky.

Bloom navrhuje nahradit empatii racionálním soucitem. Empatie říká: cítím, co ty. Soucit říká: vidím, co prožíváš a rozhodnu se, co je nejlepší pro tebe i pro ostatní. Jeden vás vtahuje dovnitř situace, druhý vám dovoluje stát vedle ní a jednat s klidnou hlavou.

Nejlepší manažeři nejsou ti, kteří nejvíc cítí. Jsou to ti, kteří dokážou zůstat lidští, aniž by přestali být spravedliví. A to není měkká, to už je vrcholná psychologická disciplína. A té vás jedno školení stejně nenaučí.