O odchodu po 31 letech, introverzi a pocitu, že člověk přestává někam patřit Dnes se po 31 letech uzavírá jedna důležitá profesní kapitola mého života. Po takové době se nabízí jednoduchá věta: změna kariéry. Jenže v mém případě to tak úplně není. Psychologii práce a organizace se věnuji více než 23 let. Nebyla to tedy náhlá změna směru ani impulzivní rozhodnutí začít znovu někde jinde. Spíš dlouho připravovaný okamžik, kdy se vedlejší odborná linie stává linií hlavní. A přes

Na začátku kariéry jsem dostal příležitost podílet se na restrukturalizaci čerstvě zprivatizované společnosti s řadou dceřiných podniků. Bylo to hodně práce. Komplexní struktura, různé kultury, různé zájmy. A já jako člověk, který má rád strukturu, jsem marně hledal něco, co by to celé spojovalo. Nějaký společný jmenovatel. Dlouho jsem měl pocit, že lidé kladou odpor. Tichý, nenápadný, ale systematický. Až později mi došlo, že o odpor vlastně nejde. To, co jsem viděl napříč m

Psychologický nesoulad v práci se málokdy objeví jako jasný problém. Častěji se projeví jako soubor situací , které člověk postupně přijme jako běžnou součást fungování. Ne proto, že by byly v pořádku. Ale proto, že výkon pokračuje . Níže je pět typických situací, se kterými se u dlouhodobě výkonných lidí setkáváme opakovaně. Nejsou to výjimky. Jsou to vzorce . 1. Když odpovědnost dlouhodobě převyšuje vliv Jedna z nejčastějších situací nesouladu vzniká tam, kde: člověk nese

Psychologický nesoulad maskovaný výkonem