Pět situací, kdy lidé fungují proti sobě a považují to za normální

Psychologický nesoulad v práci se málokdy objeví jako jasný problém. Častěji se projeví jako soubor situací, které člověk postupně přijme jako běžnou součást fungování.

Ne proto, že by byly v pořádku. Ale proto, že výkon pokračuje.

Níže je pět typických situací, se kterými se u dlouhodobě výkonných lidí setkáváme opakovaně. Nejsou to výjimky. Jsou to vzorce.

1. Když odpovědnost dlouhodobě převyšuje vliv

Jedna z nejčastějších situací nesouladu vzniká tam, kde:

• člověk nese vysokou odpovědnost,

• ale má omezenou možnost ovlivnit klíčové parametry,

• a přesto se od něj očekává stabilní výsledek.

  
  

V psychologii práce se tento stav popisuje jako:

Responsibility–Control Imbalancene

soulad mezi mírou odpovědnosti a reálným vlivem.

Krátkodobě může člověk tento stav kompenzovat vyšším nasazením. Dlouhodobě se ale odpovědnost začne „nafukovat“ zevnitř.

Vzniká vnitřní napětí, které není vidět navenek. A právě proto se normalizuje.

2. Když role vyžaduje jiný způsob fungování, než je člověku vlastní

Některé role nejsou náročné objemem práce, ale způsobem fungování, který vyžadují.

Například:

• permanentní přepínání kontextů

• neustálá dostupnost

• rozhodování bez dostatečných informací

• dlouhodobé fungování v neurčitosti

  
  

Pokud je tento způsob práce dlouhodobě v rozporu s vnitřním nastavením člověka, vzniká:

Person–Role Misalignment

nesoulad mezi člověkem a strukturou role.

Výkon může tento nesoulad dlouho zakrývat. Ale náklady se hromadí.

3. Když se dlouhodobý tlak stane normou

U lidí v odpovědných rolích se často setkáváme s tím, že tlak není vnímán jako výjimečný stav, ale jako základní pracovní režim.

V psychologii se tento proces označuje jako:

Stress habituation

habituace na stres.

Člověk si na tlak zvykne. Ne proto, že by byl menší, ale proto, že nervový systém přestane reagovat varovně.

Tím se ale ztrácí schopnost rozlišovat mezi:

• běžným zatížením

• a dlouhodobě neudržitelným stavem

4. Když energie ubývá bez zjevného důvodu

Jedním z nejvíc matoucích signálů nesouladu je situace, kdy:

• člověk dobře spí

• odpočívá

• plní úkoly

  
  

a přesto má pocit, že se kapacita neobnovuje.

Nejde o klasické vyčerpání. Často jde o stav označovaný jako:

Subclinical burnout

subklinické vyčerpání.

Člověk dál funguje. Ale funguje těsně pod prahem, který by jasně signalizoval problém.

Právě proto je tento stav tak nebezpečný.

5. Když změna prostředí nepřinese úlevu

Mnoho lidí řeší dlouhodobý tlak změnou role nebo organizace. Někdy to pomůže. Často ale jen dočasně.

Pokud se nezmění vnitřní vzorec fungování, tlak se znovu objeví.

V psychologii se mluví o:

Pattern repetition

opakování vzorce.

Člověk si s sebou nevědomě nese způsob, jakým:

• reaguje na očekávání

• nese odpovědnost

• ignoruje nebo racionalizuje signály nesouladu

  
  

Změna prostředí pak neřeší příčinu, ale oddaluje důsledek.

Co mají tyto situace společné

Všechny tyto situace mají jednu společnou vlastnost:

Dlouho fungují.

Výkon zůstává. Očekávání jsou plněna. Okolí nevidí důvod ke změně.

A právě proto se psychologický nesoulad tak snadno považuje za normální.

Závěrem

Psychologický nesoulad se málokdy projeví jedním jasným signálem. Častěji se skládá z drobných, opakujících se situací, které člověk postupně přestane zpochybňovat.

Největší riziko není, že by něco přestalo fungovat. Ale že to funguje dál způsobem, který je dlouhodobě proti člověku.

Právě proto má smysl tyto situace pojmenovávat. Ne proto, abychom je rychle řešili. Ale proto, abychom je konečně viděli.