Představte si jednoduchou situaci. Máte skvělý motor. Výkon odpovídá. Na první pohled všechno běží hladce. A pak se po nějakém čase rozsvítí kontrolky

Když jsme začínali s firmou znovu od začátku, udělali jsme jednu důležitou věc. Řekli jsme si, co už nikdy nechceme opakovat. A pak jsme si, možná tedy lehce naivně slíbili i pár věcí sami sobě. Jedna z nich je, že se nepletu do executivy marketingu . Starám se o strategii. O směr. O to, kam jedeme. A občas o dobrodružný výlet mimo komfortní zónu. A takhle jsem si to všechno rozdělili. Martin měl na starosti podcast. Já redakci blogu. On obsah. Já formu. A dneska vyšel Marti

V psychologii práce se opakovaně setkáváme s jedním paradoxem. Někteří lidé se do potíží nedostávají proto, že by selhávali. Ale proto, že dlouhodobě fungují . Plní očekávání. Dodávají výsledky. Nesou odpovědnost. A přesto mají vnitřní pocit, že něco dlouhodobě nesedí, i když navenek není důvod si stěžovat. Tento stav označujeme jako psychologický nesoulad v práci . Nejde o diagnózu. Nejde o selhání. Jde o informaci o vztahu mezi člověkem a tím, jak je jeho práce dlouhodobě u

V praxi vidím jednu věc pořád dokola. Lidé nemají problém s tím, že by nevěděli, co mají dělat. Mají problém s tím, že nevědí, v jaké situaci se vlastně nacházejí . Popisují to různě. Jsou zahlcení. Je toho moc. Všechno se pořád mění. A času je čím dál méně. Jenže když se u toho na chvíli zastavíme, většinou nejde o množství práce. Jde o něco tiššího a méně viditelného. Chybí struktura , o kterou by se dalo opřít rozhodování. Mozek, ten totiž nefunguje podle seznamu úko

Zažil jsem to mnohokrát. První týdny v lednu. Kick-off meeting. Zasedačka, prezentace, grafy. A někdo z dozorčí rady. Téma bylo pokaždé podobné, zvýšení výkonu oproti loňsku. Občas doplněné větou o důvěře konzervativních akcionářů. O odpovědnosti. O očekáváních. Formálně to dávalo smysl. Obsahově taky. Akorát že v zasedačce to trochu houstlo. Podřízení manažeři začali být neklidní. Někdy jen lehce. Jindy výrazně. Ani ne snad že by nechtěli podávat výkon. Ale proto

Introverti v práci často nevypadají, že by byli v nepohodě. Plní úkoly. Dodržují termíny. Nevyvolávají konflikty. Na poradách nejsou problém. A právě proto bývá jejich nepohoda přehlížená. Ne proto, že by nebyla skutečná, ale proto, že není slyšet . Tlak, který se neventiluje navenek Mnoho pracovních prostředí je nastavených na rychlou reakci, viditelný výkon a průběžnou výměnu energie. Kdo mluví, je vidět. Kdo reaguje okamžitě, působí angažovaně. Introverti ale často fungu

Ne každý, kdo je pod tlakem, to dává najevo. Ne každý, kdo je vyčerpaný, zpomaluje. A ne každý, kdo funguje, je v pořádku. U některých lidí se dlouhodobý nesoulad neprojeví selháním nebo vyhořením. Projeví se výkonem . Ano, čtete dobře. Paradoxně se projeví výkonem. Prací, která je hotová. Odpovědností, která je splněná. Spolehlivostí, na kterou se okolí může spolehnout. Právě proto zůstává problém dlouho neviditelný. Výkon jako způsob, jak to vydržet Existují lidé, kteří r

Psychologický nesoulad v práci se málokdy objeví jako jasný problém. Častěji se projeví jako soubor situací , které člověk postupně přijme jako běžnou součást fungování. Ne proto, že by byly v pořádku. Ale proto, že výkon pokračuje . Níže je pět typických situací, se kterými se u dlouhodobě výkonných lidí setkáváme opakovaně. Nejsou to výjimky. Jsou to vzorce . 1. Když odpovědnost dlouhodobě převyšuje vliv Jedna z nejčastějších situací nesouladu vzniká tam, kde: člověk nese

Psychologický nesoulad maskovaný výkonem