Když výkon zakrývá psychologický nesoulad v práci

Existuje zvláštní paradox, se kterým se v psychologii práce setkáváme opakovaně: někteří lidé se dostávají do potíží ne proto, že by selhávali, ale proto, že dlouhodobě fungují.

Plní očekávání. Dodávají výsledky. Nesou odpovědnost.

A přesto se v jejich fungování objevuje napětí, které nelze jednoduše vysvětlit únavou, motivací ani pracovním tempem.

Tento stav označujeme jako psychologický nesoulad maskovaný výkonem

(maladaptive coping masked by performance).

Psychologický nesoulad není slabost

Psychologický nesoulad v práci nevzniká proto, že by člověk neměl schopnosti nebo kapacitu. Vzniká tehdy, když je způsob fungování dlouhodobě v rozporu s vnitřní konfigurací člověka - s jeho způsobem rozhodování, regulace energie, vnímání odpovědnosti a smyslu.

V psychologii práce se tento jev popisuje jako:

Person–Role Misalignment

nesoulad mezi člověkem a strukturou role.

Důležité je, že tento nesoulad:

• se nemusí projevit selháním

• nemusí vést ke zhoršení výkonu

• nemusí být viditelný okolí

Právě naopak. Často se nejdéle udržuje u lidí, kteří jsou spolehliví, výkonní a zvyklí nést tlak.

Když výkon funguje jako kompenzace

V psychologii se pro určité způsoby zvládání zátěže používá pojem coping, tedy strategie, kterými se člověk vyrovnává s nároky prostředí.

Ne všechny copingové strategie jsou dlouhodobě udržitelné.

U výkonných lidí se často setkáváme s jevem označovaným jako:

Maladaptive coping masked by performance

dlouhodobě neudržitelné zvládání nároků maskované výkonem.

Jde o situaci, kdy člověk zvládá tlak pomocí strategií, které:

• krátkodobě fungují

• umožňují udržet výkon

• chrání ho před okamžitým kolapsem

ale zároveň:

• zvyšují vnitřní náklady

• potlačují varovné signály

• dlouhodobě narušují vnitřní rovnováhu

Výkon se v takovém případě nestává důkazem souladu. Stává se kompenzačním mechanismem.

Proč se problém dlouho neotevře

Jedním z klíčových důvodů, proč psychologický nesoulad zůstává dlouho neviditelný, je to, že výkon oddaluje rozpoznání problému.

V odborné literatuře se tento mechanismus popisuje jako:

Delayed problem recognition

odložené rozpoznání problému.

Dokud výsledky přicházejí:

• okolí nemá důvod zpochybňovat nastavení

• systém nemá signál ke změně

• člověk sám nemá jazyk, kterým by stav pojmenoval

Výkon vytváří dojem stability. Zvenku i zevnitř.

Otázky se odkládají. Napětí se normalizuje. Nesoulad se stává „součástí práce“.

Jak se psychologický nesoulad projevuje

Psychologický nesoulad se obvykle neprojevuje dramaticky. Spíš strukturálně a plíživě.

Lidé ho často popisují nepřímo:

• rozhodování je těžší než dřív

• regenerace nepřináší skutečnou obnovu kapacity

• vnitřní prostor se zužuje

• práce ztrácí lehkost, i když smysl formálně zůstává

Nejde o vyhoření v klasickém smyslu. Často jde o stav označovaný jako:

Subclinical burnout

subklinické vyčerpání.

Člověk dál funguje, ale těsně pod prahem, který by jasně signalizoval problém.

Kdy změna role nepomůže

Častou reakcí na dlouhodobý tlak je změna prostředí - nová role, nový tým, nová organizace.

To samo o sobě nemusí být špatně. Ale pokud se nezmění vnitřní vzorec fungování, tlak se často znovu objeví.

V psychologii se mluví o:

Pattern repetition

opakování vzorce.

Člověk si s sebou nevědomě přenáší:

• způsob, jakým nese odpovědnost

• jak reaguje na očekávání

• jak dlouho potlačuje signály nesouladu

Proto změna prostředí bez porozumění mechanismu často nepřináší úlevu, ale jen oddálení.

Skutečné riziko psychologického nesouladu

Největší riziko psychologického nesouladu není to, že člověk přestane fungovat.

Ale že funguje dál za cenu, kterou už nevnímá jako varovný signál. Stala se pro něj normou.

V této fázi už nejde o jednotlivý problém. Jde o dlouhodobé uspořádání, které je pro člověka neobyvatelné.

Závěrem

Psychologický nesoulad není selhání. Je to informace.

Informace o vztahu mezi člověkem a rolí, mezi výkonem a jeho cenou, mezi tím, co funguje navenek, a tím, co se odehrává uvnitř.

Výkon může tento stav dlouho zakrývat. Právě proto má smysl mluvit o nesouladu dřív, než se projeví způsobem, který už nepůjde přehlédnout.